Barbora Malíková změnila image a těší se na nové zážitky na univerziádě

Barbora Malíková změnila image a těší se na nové zážitky na univerziádě

 

Vleklé problémy s achilovkami jsou pryč a vrátila se radost z běhu bez překonávání bolesti. Úspěšná juniorská reprezentantka Barbora Malíková se vydává na své první Letní světové univerzitní hry s očekáváním a také s novým účesem bez dredů. „Bude to aerodynamičtější,“ usmívá se. Studentka americké univerzity Virginia Tech s námi mluvila také o tom, že pro ni studium na fakultě architektury a designu a sportovní kariéra mají naprosto vyrovnanou prioritu.

Co pro vás účast na univerziádě v Číně znamená?

Ještě trochu nevím, jestli to brát jako mládežnickou nebo seniorskou akci, přece jenom je tam omezení věku. Možná bych to viděla na úroveň mistrovství světa U23, které atletika nemá, protože v této kategorii se závodí jen na evropském šampionátu. Těším se, je to prestižní akce, bude to fajn.

Jaké si před sebe stanovíte cíle a jak moc znáte konkurenci, která vás v Chengdu čeká? Zaměříte se na čas, nebo na umístění?

Já se většinou nerada dívám, kdo se mnou běží, a jaké mají ostatní naběhané časy. Vlastně ani nevím, jestli jsem to nějak mohla zjistit, kdybych chtěla. Zbytečně by mě to stresovalo. Nechám se překvapit na poslední chvíli, jenom se podívám na soupeřky, které budou v mém rozběhu a jaký je kvalifikační klíč. Potom budu postupovat stupeň po stupínku. Doufám, že výš a výš. (úsměv)

Vy máte teď vlastně jednoho trenéra v USA, doma pak svoji trenérku. Budete s nimi konzultovat taktiku před závody?

Asi spíš s trenérkou v Česku. Trenér v USA je s tím v pohodě. My to většinou probíráme všechno společně. Já řeknu, co si myslí má česká trenérka, když jsem v Americe. Naopak když jsem v Česku, tak to také uzpůsobujeme, abych neměla dva odlišné tréninkové plány. To by určitě nefungovalo. Bude to padesát na padesát. Už oba trenéry dost dobře znám, takže bych asi věděla, co by mi poradili. Kdybych si nebyla s něčím jistá, tak se jich zeptám, v tom není problém.

Poběžíte čtyřstovku, osmistovka nebyla letos vůbec ve hře?

Já tento rok nemám na osmistovku ani dobrý čas. Běžela jsem ji jednou, a to víceméně omylem. Měla jsem roztahat závod do šestistovky, ale pak jsem si řekla, že když už mám za sebou šest set metrů, tak to doběhnu do cíle. Podle toho čas vypadal. Nemám na ni naběháno, přes zimu jsme řešili to, abychom dali dohromady achilovky, a pak už nebyl čas to dohnat. Proto tuto sezonu se zaměřuju na čtyřstovku a dvoustovku.

Pro sportovce jsou dlouhodobá zranění především náporem na psychiku. Četl jsem, že při léčení achilovek vám pomohlo studium. Čekala jste to, že právě v něm můžete najít takovou oporu? 

Já jsem to brala tak, že když nemohu běhat, tak se budu věnovat víc studiu. Určitě by to bylo psychicky mnohem víc náročné, kdybych měla jenom atletiku a byl to celý můj život. Nevěděla bych, jestli budu dál závodit. Je jasné, že by mi to chybělo a jsem ráda, že jsem zpátky. Ale na druhou stranu už jsem měla otevřené dveře v mém oboru a studiu a říkala jsem si, že když to vyjde a vrátím se k běhání, tak to bude super. Ale když to nedopadne, tak to bude špatné, ale pořád mám něco, co bych mohla dělat. Tolik mě to nestresovalo a mohla jsem se rozvíjet zase v něčem jiném. Myslím si, že mi to neuškodilo ani v atletice. Zase se na to dívám jinak, dělali jsme hodně fyzio prvků a kompenzačních cvičení, které mému tělu prospěly.

Co byste někomu s podobně vleklým zraněním poradila? Jak to zvládnout, když to takhle dlouho trvá?

Záleží na každém. Pro mě je sport důležitý, ale nemám to tak, že je pro mě osmdesát procent atletika a dvacet procent škola. Pokud to má člověk padesát na padesát a já to tak rozhodně mám, je to jiné. Na chvilku jsem odskočila od atletiky a věnovala jsem se něčemu, čemu se chci věnovat po atletické kariéře. Pokud má někdo jenom atletiku a dostane se do takové situace, pak je důležité využít mentální kouče. My je na univerzitě máme a chodí tam skoro každý. Je to hodně důležitá část sportu, není to jenom o tom, aby člověk vyhrával.

Musí to být krásný pocit, když běháte bez bolesti achilovek. Máte z běhu jinou radost?

Je to jiné už v tom, když se nerozcvičujete s tím, že pořádně nemůžete chodit a musíte běhat. V tom je to fajn, že si můžu naplno užít běh a nemusím se bát, že achilovka v průběhu čtvrtky praskne a jaké budou následky. Užívám si to, že můžu běhat jako normální člověk. (úsměv)

Jak si užíváte studium v USA? Univerzitní sport má v Americe obrovskou tradici, splnila se všechna vaše očekávání v ohledu toho, jak tam sport a studium funguje?

To bychom tu byli strašně dlouho, abychom to probrali! Určitě to má i své chyby, záleží na tom, jakou univerzitu si vyberete, jakého máte trenéra, jaký chcete dělat obor a na jaké univerzitě. Říkám lidem, kteří se mě ptají, že tam najdete také špatné univerzity, stejně jako je najdete v Evropě. Když řeknete studuju v Americe, tak je to jako říct, že studujete v Evropě. Záleží na tom, kde v Americe studujete. Přímo na mé univerzitě je fakulta architektury a designu velice prestižní, líbí se mi tam přístup učitelů a to, jaké máme možnosti. Navíc vidím, do jakých firem nastupují absolventi po skončení studia. Takže i vnímám, kam bych to mohla dotáhnout. V atletice je to fajn, že mi můj trenér věří, a to že plány dáváme dohromady společně. Bývá to tak někdy tam i u nás, že trenér mívá navrch a rozkazuje a svěřenec jenom poslouchá. Já jsem to tak neměla nastavené ani v Česku a jsem ráda, že to trenér pochopil i v Americe a že to sestavujeme tak, aby nám to oběma dávalo smysl. Hodně si na univerzitě vážím i toho, že máme k dispozici fyzio. Je to ve stejné budově. Kdybych měla nějakou bolístku, tak tam mohu zajít. Nemusím nic nikde domlouvat jako doma v Opavě a volat masérce. Tady přijdu a řeknu, že mě trochu trápí lýtka a hned jdu na masáž a cítím se hned líp. Je to všechno rychlejší, protože škola funguje dohromady se sportem.

Právě o tom mluvíte. Jak se tam daří vyvážit studium a vrcholový sport?

Záleží na univerzitě, záleží na člověku. Já trénuju šestkrát týdně, do toho mám šestkrát týdně fyzio. Ale věnuju se i ostatním věcem a hlavně studiu, kterému se věnuju občas víc než sportu. Takže já bych to tu svoji kariéru profi sportem nenazvala. Záleží na člověku, jak to bere. Já to neberu tak, že jsem profesionál. Netrávím tím půl dne.

Máte zkušenosti na celém světě. Budete se chystat nějak speciálně na cestu a časový posun?

To upřímně moc neřeším. Nějak se to zvládne, já létám z Česka do Ameriky a zpátky. Je třeba mít striktní řád a neříkat si, že půjdu spát ve tři odpoledne, protože pak si na to člověk nezvykne. Mám na to takové malé triky. Nějak extra jsem to ale opravdu neřešila.

Jak silná bude česká atletická výprava, znáte někoho, kdo poletí s vámi?

Vím, že je v nominaci překážkářka Terka Šínová a Michal Forejt, pak myslím chodkyně a dvě půlmaratonkyně. Limity splnil dvojnásobek lidí, pojede z nich polovina, budeme mít silný tým.

Půjdete se podívat i na nějaké další sporty?

Některé sporty začínají a skončí dřív, takže já uvidím, co bude na programu v době, kdy tam budeme my. Určitě ráda zafandím i dalším českým sportovcům.

Změnila jste váš charakteristický účes, už nemáte dredy. Jaké na to máte ohlasy z vašeho okolí, chválí vám to přátelé?

Je to jiné, to je pravda, reakce byly jenom kladné, ale to byly i na dredy si myslím. Je to jen to trochu jiné. Já jsem spokojená, je to přesně to, co jsem chtěla.

Běhá se vám s takovým účesem lépe, nebo to je stejné?

Já jsem ty ustřižené dredy vážila a říkala jsem si, že to bude aspoň tak půl kila. Ale bylo to jenom 250 gramů, takže to nevím, jestli mi to pomůže (úsměv), ale třeba to bude víc aerodynamické než dredy. (úsměv)

Na univerziádě budou krásné medaile, přemýšlela jste i o nich?

Já se nikdy nesoustředím na začátku na finále, ale na první rozběh. Potom se uvidí, vždycky bych chtěla mít medaili, každá medaile je super. Ale až se dostanu do finále, tak na to bude čas. Každá medaile se počítá. (úsměv)

Budete si s sebou brát na dlouhou cestu nějaká skripta? Budete nad něčím přemýšlet, pracovat na něčem?

Já bych tomu asi neříkala učení. S sebou vždycky mám v batohu tužky a notýsek, do kterého si zapisuju nápady a cokoliv, co potřebuju. Je to takový všeobecný notýsek s převahou nějakých židlí a návrhů. Není to učení, je to něco, co ráda dělám, když někde dlouho sedím. Tak o takových věcech ráda přemýšlím.

Na čem konkrétním pracujete teď?
Momentálně dávám dohromady své portfolio, na které jsem neměla čas. Pracuju na víc věcech, než abych řešila jeden projekt. Potom mám asi dalších dvacet projektů, u kterých mám zatím třeba jenom nápad, nebo je mám jenom lehce rozpracované. Takže je toho víc, než jenom jeden projekt, na který bych se soustředila.

Jak vám může účast na Letních světových univerzitních hrách pomoct v obou vašich kariérách?

Možná tam potkám nějaké zajímavé lidi, třeba i ze stejného oboru a pobavíme se. Já už teď samozřejmě nemám obavy se bavit anglicky. Je to určitě prestižní tam být, je to mistrovství světa univerzitního sportu. Navíc jet do Číny a poznat její kulturu. Být na nějaké velké sportovní akci. Těším se moc!

Báro, držíme palce!