Klára Kubálková: Akademickou medaili mám pro štěstí v kabině

 

Reprezentační házenkářka Klára Kubálková hájila na Českých akademických hrách v Olomouci barvy domácí Univerzity Palackého. Favoritky turnaje nakonec skončily na druhém místě, když v dramatické koncovce o branku podlehly týmu UJEP. Den po turnaji pomáhala ligová házenkářka Zory Olomouc u časomíry na turnaji futsalistů a našla si přitom chvíli na rozhovor pro náš web.

Jak se vám na akademickém turnaji házenkářek ve vaší domácí hale hrálo?

Byla jsem na akademickém turnaji poprvé, a tak jsem přesně nevěděla, co od toho čekat. Potkala jsem se s řadou házenkářek, které jinak moc nevídám, maximálně v MOL lize jako soupeřky. Taky jsem si zahrála v týmu s holkama, které hrají povětšinou nižší ligu. Bylo to zpestření a za mě to byl moc zajímavý turnaj. Získaly jsme druhé místo, takže i to bylo moc příjemné.

Byly jste hodně zklamané, když jste prohrály ve skupině s ústeckou univerzitou?

Byly jsme zklamané, ale je to sport a druhé místo je taky super. Užila jsem si to a holky taky, nemáme čeho litovat. Rozhodující zápas byl vyrovnaný, tahalo se to na obě strany, na konci se to zlomilo sedmičkou v poslední vteřině v jejich prospěch. Myslím si, že jsme podaly skvělý výkon, navíc tam bylo hodně emocí, jak to má být. Odmakaly jsme to na 100 procent, podporovaly jsme se. Jak jsem už říkala, je to sport, vyhrát může jen jeden.

Olomouc běžně akademické tituly v házené žen vyhrávala a letos se to nepovedlo, nevyčítal vám to někdo?

Třeba to bylo mnou, byla jsem tu prvním rokem a třeba nosím smůlu (úsměv). Přišlo hodně holek, které nastoupily do prváku a taky hrají MOL ligu.  Například Natálie Kuxová nebo Anička Jestříbková, které hrály za reprezentaci a posílily UJEP. Měly tady opravdu silný tým. Hrála se díky tomu kvalitní házená. Zápas s nimi byl opravdu vyrovnaný, mohlo se to přiklonit na obě strany.

Kam si dáte stříbrnou medaili?

Stříbro mám vyvěšené v šatně, myslím si, že mi pokaždé zvedne náladu.

Co jste všechno jste už s házenou zažila?

Už toho bylo docela hodně, začínala jsem v Litovli, pak jsem šla do Olomouce. Tam se moje hra zalíbila reprezentačnímu trenérovi, prošla jsem dorosteneckou a juniorskou reprezentací a teď jsem v seniorském nároďáku. Jsem za tu šanci hodně vděčná.

Hrávala jste vždycky křídlo?

Já jsem toho zkusila víc. Začínala jsem na spojce, v minižačkách jsem byla i brankářka a nakonec jsem skončila na křídle, kde mne to opravdu baví. Trháky, technické zakončení z náskoku, všechno, sedí mi to.

Ligu jste se Zorou Olomouc začaly na Slavii, kde jste uhrály remízu. Měly jste radost z bodu, nebo to bylo i na výhru?

Bod je super, i když naše trenérka říká, že remízy nebere. Tahle remíza se ale určitě počítá, každý bod dobrý. Měly jsme i na výhru, ale skončilo to tak, jak to skončit mělo. Vypustily jsme trochu první poločas a na začátku druhého jsme prohrávaly o pět gólů, ale dokázaly jsme to dotáhnout. Chvíli jsme i vedly, ale pak to skončilo takhle a bereme bod.

Prozradíte nám, jaký studujete na univerzitě obor?

Studuji dvojobor tělesná výchova a zeměpis na Přírodovědecké fakultě. Uvidíme, kam mě to po studiu zavede.“

Jak se to dá kombinovat s vrcholovou házenou?

Přiznám se, že je to dost náročné, jak časově, tak psychicky a fyzicky. Musím docházet na každý trénink, což je pětkrát týdně, plus mám individuální trénink kvůli reprezentaci, takže chodím i do posilovny. O víkendu máme většinou zápas, často se cestuje. Skloubit to se školou není úplně lehké, ale dá se to. Je plno studujících lidí, co hrají stejnou soutěž, takže si nechci stěžovat, dělám to, co mě baví, a to je hlavní.“

Někteří akademičtí sportovci nám říkali, že se díky sportu dobře odreagují a líp se jim učí. Platí to i o vás?

Určitě, já bych se třeba nedokázala učit pět hodin v kuse a to, že můžu jet na ten trénink, chvilku myslet na tu házenou, odreagovat se, tak to mi určitě prospěje. Jsem ráda, že nesedím jenom u knih.

Poslední otázka, jaký máte váš házenkářský sen?

Určitě bych se jednou chtěla dostat do zahraničí. Teď jsem zatím tady na rok v Olomouci a musím dokázat skloubit házenou se studiem. Musí se to brát krok za krokem.

Držíme palce, ať se to nadále daří!