Podívejme se LSU očima českých volejbalistů

Do Taipeie odjeli s formou poprat se o co nejlepší výsledek a v koutku duše toužili také po medaili. Nakonec si odváží u univerzitního šampionátu 7. pozici po vítězství nad Portugalskem.

Čeští volejbalisté procházeli turnajem opravdu na výbornou. Cesta základní skupinou jako by byla velmi jednoduchá. Připsali si totiž jedinou porážku, a sice proti silným Rusům. Zbylé zápasy základní skupiny vyhráli, což je nakonec zařadilo na skvělé druhé místo ve skupině. Jenže pro čtvrtfinálový souboj dostali těžkého soupeře.

Írán se bohužel jevil jako soupeř nad síly české reprezentace. Po porážce 0:3 si následně Češi zahráli o 5. až 8. místo, když v posledním zápase porazili 3:1 Portugalsko a obsadili konečnou 7. pozici. Čtvrtfinálový soupeř české reprezentace Írán nakonec ovládl celý turnaj po vítězství 3:2 ve finále nad Ruskem.

Ovšem o tom, jak se dostat na univerziádu či jak udělat výběr hráčů do týmu, o tom jsme udělali rozhovor s jedním z hráčů české reprezentace, Jakubem Ulčem, který nám o tom prozradil více.

Jak probíhá kvalifikace na univerziádu?

Týmy jsou rozdělené do košů po výsledcích z minulé univerziády. Minule jsme se umístili na špatném 13. místě, které nás posunulo do skupiny s těžšími soupeři. Přesně jak to funguje, to Vám asi říci nemohu.

Z kolika univerzit/VŠ jste skládali tým?

Tým je složen jen z hráčů, kteří hrají na profesionální úrovni. Výběr neprobíhá  přímo pomocí univerzit, ale s kluby. Ty sdělí, kdo studuje a kde. Poté je vybrán soubor cca 21 hráčů a z těch se postupně stává konečná 12 hráčů.

Jaká panovala během turnaje v týmu nálada?

Během turnaje panovala a pořád panuje výborná nálada. Tato akce se může rovnat Olympijským hrám a po celou dobu máte pocit, že jste výjimeční. Ne všichni mohou akci takového formátu zažít. Týmový duch je velice silný a myslím, že ostatní nám mohou závidět. Hrajeme různé hry – kdo odnese všem tác z jídla, kdo udělá nějakou tu klukovinu, prostě „hecování“ jak má být. Může se zdát, že jsou to maličkosti, ale i tohle velice pomůže týmovému duchu. Jinak během zápasů jsme se snažili hrát jako tým, pomoci druhému. Myslím, že se to povedlo, i když jsme čtvrtfinále prohráli.

Jaký jste měli cíl před tím, než jste odjeli do Taipei?

Cíl byl jasný. Hrát co nejlepší volejbal, bez ohledu na výsledek, i když i ten je velice důležitý. Ve skupině jsme hráli hned druhý zápas s Rumuny, kteří měli kvalitní tým s výbornými hráči. Zde se ukázala síla tohoto týmu a pomýšlení na postup ze skupiny. Škoda zápasů s Ruskem, kde jsme šahali po setu a poté by vše mohlo být jinak. Podobně jako ve čtvrtfinále s Íránem, který nakonec vyhrál celý šampionát. Ale to už je sport.

Jak hodnotíte postup do čtvrtfinále?

Postup je fantastický, škoda že jsme nepokračovali dále. Hráli jsme o umístění s Brazilci a prohráli 3:1. Škoda, měli jsme na ně, ale jde vidět jejich větší zkušenosti a všeobecný cit na míč.

Jak je odlišné reprezentovat na univerziádě oproti klasické reprezentaci nebo zápasu v klubu?

Každý z nás dává do jakéhokoliv zápasu maximum. Není zde nikdo, kdo by byl nějak pohodlný nebo nějaký ten balón prostě vypustil. Úroveň je velice vysoká, i když se může zdát, že to jsou jen akademické hry. Samozřejmě je zde velká část sportovců, kteří sice jsou zapsáni na nějaké škole, ale jen kvůli této akci. Je to prestiž, srovnatelná s mistrovstvími světa a ostatními akcemi takových rozměrů.

Jakákoliv reprezentace je něco navíc. Každý hráč má svůj klub, za který hraje po většinu času a většinou je to živí. Pocit hrát za svoji zem a reprezentovat ji je neskutečný a jsme na to pyšní.

Dáváte účasti na Univerziádě velkou váhu?

Kdyby velkou.. OBROVSKOU. Nikdy už třeba tohle nemusíte zažít. Skoro všichni jsme si prošli mládežnickými reprezentacemi, ale tohle je jiné. Akce, kde potkáte tolik sportovců, národů a dokonce i atletů, sportovců světového formátu. Už jen slavnostní zahájení Vám dodá pocit důležitosti. 

Autor: Jan Linha