Kordista Rubeš po roce šermoval, s výsledkem v Kazani je spokojen

„Po všech titulech v mládežnických kategoriích si připisuje poslední chybějící a to v kategorii dospělých,“ jásal Martin Rubeš starší, otec a trenér úspěšného karlovarského šermíře. V mládežnických kategoriích je Rubeš mimo jiné vítěz světové letní Univerziády 2019, získal bronz z ME 2017, vítězství ve Světovém poháru 2017 a další.

Ted na prvním letošním Světovém poháru obsadil jednadvacáté místo.

„Určitě jsem spokojen. Po roce bez konfrontace, v situaci jakou máme, hlavně v Čechách. V ostatních státech, za přísných podmínek, přece jen trénují a mají i závody. U nás trénujeme v omezeném počtu a závody jsme vůbec neměli. Naposledy MČR v září. Od té doby nic. Udělat dvaatřicítku na posledním kvalifikačním Svěťáku před olympiádou je super. I když samozřejmě vždy chci víc,“ říká karlovarský kordista Martin Rubeš.

Olomoucký Jakub Jurka dokonce v Kazani obsadil dvanácté místo. Téměř roční závodní pauza nebyla na našich kordistech vůbec znát a do turnaje vlétli jako uragán. Martin Rubeš a Jakub Jurka nenašli ve svých skupinách přemožitele a postoupili přímo mezi čtyřiašedesát nejlepších v konkurenci 221 šermířů z celého světa.

„Den dopředu vidíme složení, máme tedy čas zjistit si něco o soupeřích. Všechny jsem znal, ale bohužel s nimi neměl moc dobrou bilanci,“ popisuje Rubeš proceduru těsně před turnajem.

„Naštěstí jsem začal parádně, první dva zápasy vyhrál 5:0, to je slušný začátek. A potom jsem se soustředil jen na sebe, s nikým se nebavil a říkal si vždy ještě jeden zápas až jsem měl čtyři vítězství. V posledním jsem šel na Rusa, který do té doby také vše vyhrál. Šlo o to, kdo vyhraje, postoupí do hlavní soutěže. Proto byl zápas od začátku trochu nervózní, ale naštěstí soupeř byl o čtyři roky mladší, tak tam párkrát vylétl, já jej vykryl a vyhrál 5:3,“ prozrazuje karlovarský kordista.

Díky přímému postupu měl Rubeš volno, ale nevyužil jej, v podstatě musel zůstat v hale. V Kazani postoupili z kvalifikačních skupin i Jiří Beran a Martin Čapek, vesměs ale neprošli eliminačními předkoly. „S Kubou jsme se je oba snažili koučovat, ale to se nepovedlo.“

K úspěchu v Kazani možná pomohl i tréninkový kemp, který Rubeš absolvoval s Jurkou v polovině února v Dubaji. Jeli tam na kemp moderní pětibojaři a tak se s nimi domluvili, že by s nimi jeli jako sparing. „Byli jsme tam dvanáct dní a bylo to naprosto parádní, trénink, organizace, zázemí. To nám hodně dalo a výsledek v Kazani je tohoto důsledkem,“ pochvaluje si Martin Rubeš. Kromě sportu si v Dubaji užil i občanský život. „Co jsem viděl, tak je tam všechno otevřené, všichni musí nosit respirátor nebo roušku a všichni ji nosí poctivě. To byla příjemná změna, viděli jsme tam život oproti tomu u nás.“

Cesta a pobyt v Kazani pod silným vlivem koronaviru

Ovšem docela silné zážitky má Martin Rubeš ze samotné cesty do administrativního a kulturního centra Tatarstánu a jednoho z největších měst v Rusku. Ta nebyla ideální.

„Z Prahy, co jsem viděl na vlastní oči, toho moc za den nelétá. Většinou bývají odletové tabule plné, teď je tam šest, sedm odletů za den,“ popisuje Rubeš. Šermířská výprava letěla do Istanbulu a odtud, po sedmi hodinách, do Kazaně. Čekání v tureckém hlavním městě bylo dlouhé. „Zůstali jsme pouze na letišti a snažili se držet odsup od ostatních lidí.“

Už den před odletem šli na testy v Praze a když, ve dvě hodiny ráno, přiletěli do Ruska okamžitě šli na PCR testy a až potom přistaveným autobusem jeli na hotel. „Každý musel mít jednolůžkový pokoj, dostali jsme klíče, objednali si co chceme k jídlu. Minimálně třináct hodin jsme museli být v karanténě dokud nepřišla zpráva o výsledku testu. Do té doby jsme museli čekat na pokoji. Až po obdržení zprávy o negativním testu jsme mohli opustit pokoj, ale pouze na jídlo do hotelové restaurace. Bylo nám zdůrazňováno, že nesmíme opustit hotel,“ popisuje Martin Rubeš bezpečnostní opatření.

Výjimkou byly pouze cesty do haly. Ty byly organizovány, po změření teploty odjezd autobusem. Za půl hodiny byli na místě, po příjezdu do haly znovu měření teploty a „sprchování“ dezinfekcí. Znovu měření teploty a teprve potom mohli do tělocvičny. „Tam byli pouze závodníci, kteří startovali a jejich trenéři. Pořád jsme museli mít nasazený respirátor.“

Momentálně Martin Rubeš trénuje individuálně doma s otcem a dvakrát, třikrát týdně jezdí do Prahy, kde v omezeném množství trénují spolu.

„I když je to tak složité, jsem rád, že vůbec můžeme nějak trénovat,“ dodává Martin Rubeš.

Na další závody si bude muset opět nějaký čas počkat. V květnu měl být Světový pohár v Paříži a ten už byl, kvůli pandemii, zrušen. Na začátek června je plánovaný Světový pohár v Kolumbii, je to zatím nejisté a nepravděpodobné, a v polovině června mistrovství Evropy v Bulharsku.