Nominace na akademické mistrovství světa v šachu se začala řešit už v listopadu minulého roku. Česká asociace univerzitního sportu (ČAUS) slíbila Šachovému svazu uhradit všechny náklady pro 1 hráče a 1 hráčku. Tou dobou byla jedničkou českého žebříčku Kristýna Havlíková, která měla zájem jet, takže tím to bylo v ženské kategorii vyřešené. Mezi vysokoškoláky je u nás nejlepší Viktor Láznička, který účast odmítl vzhledem ke kolizi s německou bundesligou i českou extraligou, takže nominace spadla na mě.
Příprava šachistů probíhá celoročně, hrajeme soutěže družstev. S Kristýnkou jsme například letos v první lize nastupovali za stejné družstvo (za Hradec Králové).
Co se týká organizačního zajištění ze strany ČAUS, nebyl vůbec žádný problém. Na cestu jsme dostali dostatečnou finanční hotovost, pěkné dresy Czech Republic, koupené letenky. Cesta do Abu-Dhabí s přestupem v Bělehradu byla v pořádku. Organizace soutěže na místě byla svérázná, ale s odstupem ji lze hodnotit kladně. Proběhla doprava autobusem z letiště a na letiště, ubytování a strava byly zajištěny na velmi vysoké úrovni.
Šachový turnaj se přes počáteční zmatky s dvojím přeložením prvního kola uskutečnil také na vysoké úrovni. Během hry bylo zdarma k dispozici občerstvení, hrací sál splňoval všechny nároky běžné na elitních světových turnajích.
Kompletní výsledky jsou k dispozici zde: http://chess-results.com/tnr215019.aspx?lan=5&art=1&rd=9&wi=821
Pořadí v mužské kategorii:
1. Hovhannes Gabuzyan (ARM), 2. Vladimir Fedoseev 3. Pavel Ponkratov (oba RUS)
… 12. Martin Petr (CZE), celkem 48 účastníků ze 17 federací
Pořadí v ženské kategorii:
1. Shiqun Ni (CHN) 2. Ghazal Hakimifard (IRI) 3. Anna Warakomska (POL)
… 17. Kristýna Havlíková (CZE), celkem 34 účastníků z 15 federací
S výsledkem nemůžeme být zcela spokojení, ale zároveň se nejedná o žádný propadák. Příští AMS v šachu by se mělo uskutečnit v roce 2018 v Brazílii.
Martin Petr, 22. dubna 2016
Zápisky z AMS
(Martin Petr, 22. dubna 2016)
Svoji první reportáž (http://www.chess.cz/www/aktuality/aktuality-ze-sezony-2015-2016/aktuality-ze-sveta/zapisky-martina-petra-z-emiratu-i.html) jsem ukončil volným dnem, a s ním také teď začnu. Organizace oficiálního výletu pro všechny delegace do Dubaje a vedlejšího města Sharjah byla v naší československé skupině předmětem velkého pobavení. Já a Kristýnka jsme zůstali u hotelového bazénu, s tím, že věžáky v poušti máme za rohem a nemusíme za nimi jezdit do Dubaje. Štefan Mazur nám líčil výlet následovně: „Tak jsme jeli dvě hodiny autobusem po poušti do univerzitního kampusu, kde nám ukázali tělocvičnu. Úplně normální tělocvičnu, pak posilovnu a úplně normální bazén. Že prý jestli se nechceme vyfotit na posilovacích strojích. Než nás přišel pozdravit ředitel s dokonale vyleštěnou pleškou, čekali jsme dvě hodiny a nic se nedělo. Řekli pár frází a jeli jsme dál, co to jako mělo být? Proč nám ze všeho v Emirátech ukázali nějakou tělocvičnu? V Burdž al-Arab (poz. světoznámý hotel ve tvaru plachetnice) jsme pak byli 15 minut a už nás honili ven, ani fotku jsme si nestačili udělat.“ Štefan si aspoň během čekání zahrál s Monikou Motyčákovou šachy – jeho popis výletu mě nijak nepřekvapil, na arabský způsob organizace už jsem si zvykl. Před slavnostním zahájením jsme jinak se slovenskými kolegy sympaticky obnovili Československo, když jsme se na postupné focení jednotlivých delegací vydali společně.
Když už jsem se zastavil u Štefana Mazura, výhra se mnou ze druhého kola mu dala křídla. Celý turnaj hrál o velmistrovskou normu, tady je fotka z jeho vítězné partie s Ter-Sahakyanem (ELO 2604):
Nicméně prohra v posledním kole Štefana připravila o medaili i normu, což je škoda. Tím se dostávám také k turnajovému závěru mému a Kristýnky. Je potřeba si přiznat, že konečný výsledek – 17. místo Kristýnky a 12. místo moje – není důvodem k oslavě. K umístění v první desítce nám ale chyběl jen malý kousek.
Stalo se 1…Je3+ 2.Kc3 Jf1!, pěkný motiv odlákání bílého jezdce, při kterém bylo potřeba vidět ještě hezké překrytí – 3.a6 Jxd2 4.a7 Jb1+! 5.Kd4 Ja3.
Jezdec brání svého krále před šachem a černá má figuru navíc. Pozice tím vypadá vyhraně, ale překvapivě to ještě není jasné: 6.a8-D b1-D 7.Dd5+ Ka1 8.De4? (po 8.De5 je otázkou, zda lze pozice nějak vyhrát, na e5 černá dámy vyměnit nemůže a nejlepší šancí by asi bylo 8…Db6) Jb5+ 9.Ke5 a teď nastal kritický moment, na e4 totiž dámy vyměnit lze. V partii se stalo 9…Db2+ 10.Ke6 a bílý král postupně snědl pěšce g6 s remízou. Po 9…Dxe4+ 10.Kxe4 se mohlo stát Jd6+! 11.Ke5 Jf5 12.Kf6 Jh4, čímž by jezdec z dálky pokryl posledního černého pěšce a pozice by byla snadno vyhraná. Kristýnka pak měla na lopatě také soupeřku z posledního kola, u kterého jsem bohužel nebyl – měl jsem dost práce s vlastní nadějnou koncovkou. Ani jedno nedopadlo a uhraných 0,5 bodu ze 2 z posledního kola se už napravit nedalo. Na druhou stranu, za předvedenou hru se rozhodně nemusíme stydět.
Ambiciózního ruského soupeře jsem vykolejil tahem 17…Sh3! David Navara, jestli čte tenhle článek, by asi přišel na správnou reakci bílého: 18.Vd3! Sf5 19.Vd6!, což je jedna z nejzajímavějších výměn úderů, kterou jsem kdy na šachovnici viděl. Soupeř ale chybně sebral 18.Vxh3?, ztratil kvalitu a byť to ještě kvůli mým nepřesnostem nebylo jasné, partie nakonec skončila 0-1.
Přidám ještě jednu kulturní vložku. Navštívili jsme mešitu šejka Zayeda, jejíž stavba vyšla na nějakých 13 miliard korun. Fantastický zážitek, z mých fotek to moc není poznat, ale čistota všudypřítomného bílého mramoru oslepuje. Dámy „samozřejmě“ musely vstupovat zahalené:
Emiráty jsou nejpokrokovější arabskou zemí, co se týká práv žen. Přesto je zcela jasné jejich postavení ve společnosti. Pokud my budeme respektovat život v jejich zemích, a při návštěvě přizpůsobíme své chování, to samé bychom měli chtít na oplátku. Takže pokud je tam příkaz zahalení, byl bych u nás pro příkaz odhalení J
Chtěl bych moc poděkovat České asociaci univerzitního sportu za podporu a kompletní uhrazení pobytu v Emirátech. Příští akademické mistrovství světa se bude konat v roce 2018 v Brazílii, s věkovou hranicí 25 let. Takže snad budou ČR reprezentovat ti nejlepší studenti a odvezou si medaili!
S Abu-Dhabí jsem se rozloučil jak jinak než kuriózním zážitkem. Stojím v 6:00 ráno před plným autobusem, čeká se na poslední příchozí. Jedním z nich je funkcionář univerzitní organizace FISU z nějaké exotické země (snad Srí Lanka) a zcela vážně míněnou otázkou se mě ptá: „Autobus ještě neodjel?“ Koukám na něj, na autobus, na něj, a zmohl jsem se jen na vykulení očí. Poplácal mě po rameni se shovívavým úsměvem, který věnujeme slaboduchým, když nemohou rozumět, oba jsme nastoupili a autobus vyrazil směr letiště …